Zajímavosti města

O okolí města

Při své návštěvě města Ústí nad Orlicí nezapomeňte objevit také krásy jeho okolí. Na rozhledny můžete vystoupat na Andrlově chlumu nad městem Ústí nad Orlicí nebo na Kozlovském kopci nedaleko České Třebové. Vyhlídkovou věž můžete zdolat také na zřícenině nedalekého hradu Lanšperk nebo gotickém hradě Litice nad Orlicí. Rozjímat pak můžete v lesním areálu u Horákovy kaple u Dolní Dobroučce nebo v zachovalé kapli na hradě Potštejn. Pro děti bude velkým zážitkem návštěva Bubákova na zámku v Potštejně nebo zooparku u zámku v Častolovicích. Milovníci přírody budou nadšení z tras naučných stezek a Geologického muzea v přírodě.

Andrlův chlum
Andrlův chlum
Litice nad Orlicí
Litice nad Orlicí
Poštejn
Potštejn
Rozhledna a chata Hvězda

Projekt první dřevěné rozhledny na Andrlově Chlumu - odjakživa považovaném za místo s nádherným rozhledem - připravil roku 1905 stavitel Hernych. Vzorem pro tuto stavbu, která do základů v roce 1918 shořela, se stala rozhledna v Bouzově.

Sedmnáct dalších let se o nové rozhledně jen snilo. V září roku 1941 byla uvedena do provozu 35 metrů vysoká dřevěná rozhledna vybavená schodištěm se zábradlím a s vyhlídkovým stolcem ve výši 26 metrů. Počátkem šedesátých let byla však z bezpečnostních důvodů stržena.

Současná rozhledna pochází z května 1996. Vysoká je 52,4 metru a její železná konstrukce váží 54 tuny. K vyhlídkové plošině vede 183 schodů. Stala se dominantou města i cílem tisíců turistů. Z vyhlídkové plošiny ve výšce 34,6 metru vysoké můžeme zhlédnout vrcholky Orlických hor, Krkonoš i Jeseníků. Na závěr je třeba dodat, že tato rozhledna zvaná Stříbrná krasavice vlastně začala éru staveb multifunkčních železných věží. Andrlův chlum a jeho okolí jsou protkány sítí značených turistických tras a je místem setkávání turistů z celé republiky.

První návrh na stavbu chaty na Andrlově chlumu byl zpracován roku 1936, po čtyřech letech byla zahájena její výstavba. Chata – útulna byla slavnostně předána veřejnosti 25. srpna 1940. Byla pojmenována po mecenáši Klubu českých turistů „Janderova chata“. V současné době zde naleznete útulnou restauraci s příjemným venkovním posezením.

Andrlův chlum Rozhledna Chata Hvězda
Lanšperk a šlechtická sídla

Lanšperk leží asi 5 kilometrů severovýchodně od Ústí nad Orlicí. Hrad z doby Přemysla Otakara II. a panství byly postupně majetkem České koruny, Záviše z Falkenštejna, Zbraslavského kláštera a litomyšlského biskupství. Po husitských válkách se majitelem dobitého hradu stal Zdeněk Kostka z Postupimi. Hrad na jižním okraji obce Lanšperk nebyl od 16. století obýván a od bitvy na Bílé hoře jej celých tři sta let vlastnili Lichtenštejnové. U severní plášťové zdi nad příkopem je možno vystoupat na vyhlídkovou plošinu, která skýtá široký výhled do okolí na hřebeny Orlických hor, Králického Sněžníku, Suchého vrchu a Krkonoš, na město Ústí nad Orlicí, Andrlův chlum s rozhlednou, vrch Žampach a na údolí Tiché Orlice.

Lanšperk
Lanšperk
Lanšperk kaple
Kaple na Lanšperku
Zámek Potštejn
Zámek v Potštejně

Šlechtická sídla

V okolí města Ústí nad Orlicí můžete navštívit několik šlechtických sídel. Patří mezi ně hrad Litice nad Orlicí a zříceniny hradů Lanšperk a Žampach. Hrad Potštejn viditelný zdaleka na úpatí kopce obtékaného řekou Divoké Orlice je od nepaměti symbolem malebného městečka. Gotický hrad založil rod Drslaviců koncem 13. století. Dobyt byl ve své historii pouze jednou a to Karlem IV. Od 18. století mu konkuruje barokní zámek vybudovaný ve středu města. Obě pamětihodnosti dnes dodávají místu romantickou a zároveň tajemnou atmosféru. V zámku najdete kromě expozice o jeho historii, stylovou cukrárnu na nádvoří zámku a krásnou růžovou zahradu. Nad řekou Divoká Orlice se tyčí další ze středověkých paláců, hrad Litice nad Orlicí. Založen byl za posledních Přemyslovců koncem 13. století. Jeho majiteli byla významní šlechtici a panovníci jako například Václav II., Jan Lucemburský nebo Karla IV a Jiří z Poděbrad. Na hradě se pořádají akce se středověkou tématikou, vyzkoušet si zde můžete střelbu z luku nebo kuše, můžete být účastníky turnaje Jiřího z Poděbrad.

Horákova kaple

Pro obyvatele z blízkého okolí se stala kaple poutním místem. Postavil ji Bernard Dušek z Dolní Dobrouče jako poděkování za své opakované uzdravení z těžké nemoci, když pil vodu z vyvěrajícího pramene v blízkosti dnešní kaple. Je ukrytá v lese a byla zasvěcena Panně Marii. Dokončena byla roku 1866 a o rok později byla její věžička opatřena malým zvonkem. Bernard Dušek se potom v plné svěžesti dožil 88 let. Jeho syn Jan působil v Orlických horách jako pomocný učitel a často chodil po horských školách a dostal přezdívku Horák, proto se kaple nazývá Horákova. Jan se staral o kapli, zakoupil hlavní oltářní obraz a byl po celý život dobrodincem obce. Pramen leží v lesním zátiší zvaném Malá voda nedaleko obce Dolní Dobrouč. Z Ústí nad Orlicí je kaple přístupná po značených trasách KČT lesním terénem. Ať přijdete pěšky nebo přijedete na kole, můžete odpočívat v altánu na lavičkách v krásném areálu a rozjímat v klidném lesním zákoutí.

Horákova kaple Horákova kaple Horákova kaple
Přírodní zajímavosti

Na území regionu Orlicko-Třebovsko bylo instalováno celkem 15 naučných tabulí v rámci zřízení Geologického muzea v přírodě.

Stromy

Jsou zde popsány konkrétní geologické nebo vodní jevy doprovázené perokresbami či grafy. V okolí Ústí nad Orlicí jsou významné památné stromy jako například hrušeň obecná v Českých Libchavách stará asi 100 – 150 let nebo 235 let stará Lípa srdčitá v Dolní Dobrouči. Na území města Ústí nad Orlicí také roste několik památných stromů. Mezi nejstarší patří javor babyka či 120 let starý buk lesní červenolistý.

V nedalekém Letohradě můžete navštívit přírodní lokalitu zvanou bažantnice vyhlášenou v roce 1954 chráněným územím. Při posledním odborném výzkumu zde byl zjištěn výskyt až 37 druhů ptáků či 17 druhů savců. Pokud se však vydáte směrem k České Třebové, jistě Vás zaujme přírodní rezervace Třebovské stěny. Zde končí smyslově naučná stezka Údolím Skuhrovského potoka, vedená částečně i po stezce Aloise Jiráska. Výjimečnost této naučné stezky spočívá ve vybavení pro smyslová vnímání např. pohyb živočichů nebo čichárium.

Pokud je Vaším cílem relaxace u vody, doporučujeme navštívit lokalitu lanškrounských rybníků, kolem nichž vede naučná stezka s 8 zastávkami a s informacemi o floře a fauně přilehlých mokřadů i vodních hladin.

Orlice koně Wolkerovo údolí

Pro příznivce horské turistiky je na severovýchodě regionu evropsky významné území chráněné krajinné oblasti Orlických hor a Králického Sněžníku.

Vpřírodní rezervaci Zemská brána, jenž je součástí chráněné krajinné oblasti Orlické hory, se dostanete do romantického údolí řeky Divoká Orlice v rulových skalách se známou Pašeráckou lávkou, která je součástí asi 2,5 kilometrů dlouhé naučné stezky kolem kamenného řečiště řeky.

Příjemná a naučná je také procházka městským parkem ve Wolkerově údolí. Nachází se mezi sídlišti Štěpnice a Dukla. Wolkerovo údolí představuje komplex vlhkých a sušších svahových luk a několika mokřadů nacházejících se v erozí vytvořeném údolí s protékajícím potokem. Nadmořská výška území se pohybuje mezi 320 až 380 m. Při zoologickém průzkumu v květnu a červnu 2005 zde bylo pozorováno celkem 78 druhů ptáků, z toho 56 druhů hnízdících. Celkem 19 z nich je uvedeno na seznamech ohrožených druhů, dokonce tři patří mezi silně ohrožené.

V městské části Oldřichovice se vydejte za krásami našeho regionu po naučné stezce Údolím Cakle. Na trase Vás budou doprovázet informační tabule s doprovodnými naučnými texty.

Další zajímavostí je přírodní park Orlice. Byl zřízen v roce 1996 na území okresů Ústí nad Orlicí, Hradec Králové a Rychnov nad Kněžnou podél toků Divoké i Tiché Orlice, v délce přibližně 200 km. Orlice je jednou z posledních českých řek, jejichž koryto nebylo v nížinné části na dlouhých úsecích regulováno. Charakteristickými druhy živočichů pro přírodní park jsou ptáci s vazbou na vodní prostředí. Trvale zde žije vydra říční.

Roklezvaná Údolí Sejfů je sevřená mezi návrší Oldřichovic a svahy Vadětína. V tamějším potůčku se vyskytovaly přírodní útvary, které připomínaly dávné sejfy vzniklé po rýžování zlata. Předpokládá se, že od tohoto slova mohl vzniknout název rokle.

Křížová cesta na Andrlův chlum

Původní křížová cesta byla vybudována v letech 1753 - 1755 při staré cestě do Litomyšle z iniciativy tkalce Augustina Andrese. Zastavení křížové cesty byla umístěna podél této cesty na svahu kopce zvaného Kalvárie. Z původní křížové cesty se zachovalo jediné zastavení mezi posledními dvěma kaplemi dnešní křížové cesty. Nová křížová cesta byla postavena v letech 1852 – 1853 a tvoří ji 11 prostých kapliček. Všechny byly obnoveny roku 1994. Pro interiér menších kaplí vytvořil tehdy sgrafita Zdeněk Brožek. Do 12. kaple zhotovil umělecký kovář František Bečka kovoplastiku Krista. Třináctou kapli zdobí obraz Richarda Peška s názvem Snímání z kříže.

Křízová cesta Křízová cesta Křízová cesta

Legenda o založení Křížové cesty

Byla jasná a vlažná noc léta Páně 1753. Tkadlec Augustin Andres se probudil a rychle vyskočil z postele. Myslel si, že už už bude ráno, nejvyšší čas vydat se na tradiční cestu s plátnem do Litomyšle. Od Mendrika stoupal příkrou cestou, o které se dávno říkalo, že je jako křížová, vzhůru do řetovského kopce. Když došel nahoru, až tam, co je dnes kaple Božího hrobu, uslyšel odbíjet teprve půlnoc. Na cestu do Litomyšle bylo příliš brzy, a tak si dal ranec s plátnem pod hlavu, ulehl a usnul.

Ve snu se mu zdálo, jak je po celé cestě ze zdola až nahoru rozestaveno čtrnáct kapliček, zastavení Křížové cesty. Od kapličky ke kapličce jde procesí, zpívá a modlí se. Když došlo až k němu, zjevila se mu překrásná paní a vyzvala ho: „Postav tady Křížovou cestu. Ve tvém úsilí ti budu nápomocna.“

Když se Andres probudil, pečlivě si označil místo, kde spal, a šel dále do Litomyšle. Cestou rozjímal a přemýšlel o divném snu. „To sama Panna Marie mě vyzývá, abych to udělal“, myslí si, „a musím tedy poslechnout. Jen, kde vzít na to peníze, když nic nemám?“

Z trhu spěchal domů a hned pro radu k panu děkanovi. Ten se podivil nad zvláštním snem, ale uznával, že by se tam Křížová cesta pěkně vyjímala. „Sen je sen“, pravil a dodal,“ vyhovět mu při nejlepší vůli nemůžete. Považte jen, co by to stálo peněz!“

Ale Andres byl jako beran, ne a ne se nechat odradit od svého úmyslu. Od biskupa si vymohl povolení ke sbírce i ke stavbě. Za pomoci mnohých dobrodinců se dal do díla, ovšem milodary stačily tak tak na polovinu práce, na druhou peníze chyběly. Nesnáze nastaly znovu. Najednou se na rozestavěné Křížové cestě zjevila opět ona překrásná paní a potěšila ho slovy: „Až půjdeš domů, potkáš člověka, který ti dá tolik, kolik potřebuješ na dokončení milého díla,“ a zmizela. Andresovi se hned lehčeji kráčelo domů. Byl zvědav, koho to asi potká? A hle! Proti němu si to kráčí sice zámožný, ale nejlakomější občan města. S Andresem se dal mimo vše nadání do řeči a zjistil, proč se práce zastavila. Nakonec dal Andresovi tolik peněz, že stavba mohla být zdárně dokončena.