Počátky města spadají do druhé pol. 13. stol., kdy se za vlády Přemysla Otakara II. začala rozrůstat stará slovanská osada Oustí, jejíž obyvatelstvo se věnovalo převážně tkalcovství.

Tento rozvoj řemeslné výroby v sobě zahrnuje i počátky kulturního života, k němuž neoddělitelně patřila hudba. V listopadu 1803 byla založena „Cecilská hudební jednota“. Tento sbor působí dodnes a stal se tak nejstarším hudebním spolkem v Čechách, který se zabývá chrámovou hudbou.

Na začátku 20. století byla založena dvě hudební tělesa. V roce 1909 to byl zpěvácký spolek „Lukes“, pojmenovaný po slavném ústeckém rodákovi, pěvci Janu Ludevítu Lukesovi, který byl členem pražského Prozatímního divadla a v roce 1918 pak „Orchestrální sdružení“. Jeho repertoár zahrnoval např. skladby Šubrtovy, Dvořákovy, Smetanovy, Čajkovského a Beethovenovy. Dosáhl takové umělecké úrovně, že mohl přivítat takové hosty, jako byli Jaroslav Kocián, Bohuš Heran, či Rudolf Firkušný.

Na tuto bohatou hudební minulost navazují i současné hudební generace. Dokladem toho jsou mimo jiné i mezinárodní hudební soutěže pro mládež – Kocianova houslová soutěž a Heranova violoncellová soutěž

V posledních letech se uskutečňuje v Roškotově divadle celostátní přehlídka scénického tance pod názvem Tanec, tanec, kterého se vedle ústeckého souboru C-Dance pod vedením Evy Veverkové, účastní i řada dalších uskupení a sólistů.

Tradicí se stává „Týden dobré pohody – Město v pohybu“ konaný vždy v první polovině června. V jeho rámci se na ústeckém náměstí koná řada sportovních soutěží a kulturních programů, kterých se účastní jak ústečtí, tak pozvaní hosté z celé republiky.

Do výčtu kulturních tradic města Ústí nad Orlicí nelze nezahrnout malování a stavění betlémů, jehož počátky sahají do 18. století a přetrvávají do dnešních dnů. Vzácné umělecké celky jsou uchovávány v depozitáři městského muzea a každoročně jsou před Vánocemi zpřístupněny široké veřejnosti.

V adventním čase se koná na slavnostně vyzdobeném náměstí „Ústecký Advent“.

Tkalcovské domky

Až do konce 19. století v životě značné části obyvatel města hrálo význačnou roli domácké tkalcovství. Tato činnost byla soustředěna hlavně v níže položené části města - na tzv. Podměstí a výrazně ovlivňovala jeho vzhled. Stály zde typické dřevěné přízemní chalupy kryté vysokou sedlovou střechou založené na protáhlém obdélníkovém půdorysu s velkou světnicí v interiéru, v níž rodina nejen žila, ale kde se také na stavu tkalo a probíhaly zde i další práce spjaté s touto činností. S nástupem tovární textilní výroby v poslední třetině 19. století ruční tkalcovství postupně zanikalo. Velká část této zástavby zanikla na přelomu šedesátých a sedmdesátých let 20. století při budování silničního průtahu městem. Původní vzhled si zachovalo jen několik chalup v Zahradní ulici, které jsou dnes chráněny státem jako památka na podobu ústeckého „tkalcovského“ Podměstí.

O „ousteckých“ betlémech

Vypráví se, že kdysi dávno zabrousil někdo z ústeckých pláteníků se svým zbožím až kamsi do Itálie a tam poprvé spatřil betlém. Ta podívaná mu učarovala a myslil na ni celou cestu domů. A když pak za večerů o té krásné Itálii vyprávěl, neopomněl zmínit se o té srdce jímající podívané. Pojal smělou myšlenku namalovat si něco podobného pro sebe. A tak vznikly už téměř před třemi sty lety „oustecké betlémy“.

V městském muzeu naleznete nejstarší figurky ousteckých betlémů z 18. a 19. století od autorů Domlátila a Täubera. K nejznámějším pak patří pětimetrový betlém Jarolíma Štantejského. Věrným pokračovatelem malířské tvorby je Jiří Knapovský, s jehož betlémy se lze setkat v muzeu v Ústí nad Orlicí, Vysokém Mýtě, Třebechovicích i Národním muzeu v Praze.

Křížová cesta

Původní křížová cesta byla vybudována v letech 1753 - 1755 při staré cestě do Litomyšle z iniciativy tkalce Augustina Andrese. Zastavení křížové cesty byla umístěna podél této cesty na svahu kopce zvaného Kalvárie. Z původní křížové cesty se zachovalo jediné zastavení mezi posledními dvěma kaplemi dnešní křížové cesty. Nová křížová cesta byla postavena v letech 1852 – 1853 a tvoří ji 11 prostých kapliček. Všechny byly obnoveny roku 1994. Pro interiér menších kaplí vytvořil tehdy sgrafita Zdeněk Brožek. Do 12. kaple zhotovil umělecký kovář František Bečka kovoplastiku Krista. Třináctou kapli zdobí obraz Richarda Peška s názvem Snímání z kříže.