Přejít na obsah Přejít na navigaci

Informace k Městskému parkovacímu systému ZDE.

Vlaková doprava

Železniční stanice Ústí nad Orlicí leží na železničních tratích č. 010 (Praha-) Kolín - Česká Třebová a č. 024 Ústí nad Orlicí - Moravský Karlov

Železniční stanice ve městě 

http://www.cd.cz

Autobusová doprava

Ústí nad Orlicí je dopravním uzlem mnoha autobusových linek, ke kterým se řadí i cyklobusové spoje směřující do Orlických hor. Hlavní autobusové stanoviště pro odbavení cestujících se nachází uprostřed města na autobusovém nádraží na Lochmanově ulici.

Autobusové nádraží ve městě

Parkování

Parkování vozidel poblíž centra města je řešeno na místních komunikacích a parkovištích, která jsou většinou součástí místních komunikací. Nařízením města Ústí nad Orlicí 1/2012 byly vymezeny části místních komunikací-parkoviště na Mírovém náměstí, v ul. Hakenova u budovy hasičské zbrojnice a v ul. Smetanova u budovy ZUŠ. Tyto parkoviště lze použít ke stání silničního motorového vozidla po zaplacení sjednané ceny.

Parkoviště v centru města

Silniční doprava

Ústí nad Orlicí leží na křižovatce silnic I/14, II/360 a II/315, jejichž prostřednictvím je město napojeno na hlavní silniční síť. 

Vyhledat spojení z našeho města
Druh dopravyOdkaz pro vyhledání
Vlak Vyhledat spojení >>>
Autobus Vyhledat spojení >>>
Vlak a autobus Vyhledat spojení >>>
Vlak, autobus a MHD Vyhledat spojení >>>

 

Užitečné odkazy
Popis odkazuOdkaz
Aktuální poloha vlaku I. odkaz na stránku >>>
Aktuální poloha vlaku II. odkaz na stránku >>>
Vlakové jízdní řády odkaz na stránku >>>
Autobusové jízdní řády odkaz na stránku >>>

S městem je spjato hned několik významných osobností. Mezi nejznámější patří houslový virtuos Jaroslav Kocian nebo hudebník Bohuš Heran. Jan Ludevít LukesJejich jména nesou mezinárodní soutěže mladých muzikantů konané v Ústí nad Orlicí pravidelně již několik desetiletí. Dalším vynikajícím hudebníkem byl například Alois Hnilička. Rodinné kořeny má v našem městě také zasloužilý národní pěvec Jan Ludevít Lukes uznávaný Jaroslav Kocianpro titulní roli Dalibora ve známé Smetanově opeře. Narodil se zde také sochař Quido Kocián, jehož vrcholné dílo „Mrtvý Ábel“ najdeme při procházce městem v zahradě Hernychovy vily. Dalším známým rodákem byl archeolog a historik umění Josef Cibulka, který se zabýval i studiem Korunovačních klenotů. Podílel se na jejich prvním vystavení v roce 1929 a před uložením po okupaci, posuzoval jejich pravost a stal se držitelem jednoho ze sedmi klíčů.Ústecký ochotnický spolek Vicena divadelníků nese své jméno po významném rodákovi Hynkovi Vicenovi.

Ústí nad Orlicí má mnoho význačných osobností i v oblasti sportu. Vůbec nejznámějším je bezesporu Václav Čevona, několikanásobný mistr republiky 

v  běhu na 1500 m. Jako soupeř Emila Zátopka dosáhl svého největšího úspěchu na olympijských hrách v Londýně v roce 1948, kde obsadil 4. místo. Zúčastnil se také dvou mistrovství Evropy a v roce 1951 se v Berlíně stal akademickým mistrem světa. Ve městě se ale daří i jiným sportům. Další náš významný rodák, olympionik Jaroslav Kulhavý, reprezentuje Českou republiku v cyklistice. Je juniorským mistrem Evropy a světa z roku 2003 a bronzovým medailistou z mistrovství světa v roce 2007 v kategorii do 23 let. Z letních olympijských her v Londýně v roce 2012 si přivezl zlatou medaili za vítězství v MTB – cross country.

 

S osobnostmi města jsou spojeny také některé historické domy.

Dům čp. 86 v ulici Mistra Jaroslava Kociana je řadová jednopatrová klasicistní budova s bohatou fasádou. V tomto domě bydlela za svého pobytu v Ústí nad Orlicí v letech 1818 – 1824 významná obrozenecká spisovatelka Magdalena Dobromila Rettigová. Dnes její pobyt připomíná pamětní deska.

V domě čp. 313 v ulici Lukesově se narodil 22. listopadu 1824 Jan Ludevít Lukes, zasloužilý národní pěvec.

Malé připomenutí si zaslouží Andresův dům. Původně dřevěnou chalupu čp. 23 a sousední dřevěný dům čp. 22 koupil v roce 1794 zámožný měšťan Josef Andres, faktor a obchodník s látkami, příslušník rodu. První zmínky o těchto stavbách jsou doloženy již z roku 1589. Andres v místě chalupy vybudoval dnešní dům. V roce 1802 se při zápisu domu do městských knih připomíná jako jeho součást ”theater odedřeva” [teátr odedřeva], kde se hrávalo výhradně česky. Od tohoto roku se zde konala česká divadelní představení i hudební a pěvecké koncerty.Bývala zde první lékárna ve městě, později výrobna likérů.

Pojmenování dnešní ulice Mistra Jaroslava Kociana vychází z pramenů, které dokládají, že v domě čp. 31 se narodil 22. února 1883 Mistr Jaroslav Kocian, houslový virtuos a jedna z nejvýznamnějších osobností města

Město Ústí nad Orlicí se rozkládá v podhůří Orlických hor při soutoku řek Tiché Orlice a Třebovky. Zde, poblíž vlévání jednoho toku do druhého, vznikla na přelomu 12. a 13. st. nevelká osada – podle polohy nazývaná Oustí. Vlastní počátky města Ústí n. O. jsou spjaty s vrcholnou kolonizací ve 2. pol. 13. st., kdy ji z pověření panovníků Václava I. a Přemysla Otakara II. prováděli páni z Drnholce. Nové sídliště bylo založeno na ostrohu nad původní osadou, což do dnešních dnů připomíná téměř pravidelné čtvercové náměstí a uspořádání městského centra. Poddanské městečko bylo pojmenováno po jednom z kolonizátorů Vilémovi z Drnholce – německy Wilhelmswerd (Vilémův ostroh) a jeho další vývoj byl úzce spjat s nově vzniklým panstvím, jehož správním střediskem byl nedaleký hrad Lanšperk. Po dokončení kolonizace zdejšího kraje bylo panství navráceno zpět královské koruně.

První písemná zmínka o Ústí n. O. pochází z roku 1285, kdy král Václav II. postoupil panství svému otčímu Závišovi z Falkenštejna. Avšak po Závišově popravě daruje panovník v roce 1292 západní část lanšperského panství (okolí Ústí n. O. a Č. Třebové) nově založenému cisterciáckému klášteru na Zbraslavi u Prahy. Velká vzdálenost tohoto východočeského dominia od zbraslavského kláštera ztěžovala jeho správu a ochranu. Tato nesnáz se v plné míře projevila na počátku 14. st., kdy Lanšpersko bylo napadáno okolními loupeživými pány. Proto jej klášter v roce 1358 prodal nedalekému biskupství v Litomyšli.

Po husitských válkách se majiteli panství stali Kostkové z Postupic, za jejichž držení postihlo město v roce 1498 rozsáhlý požár. Proto nejstarší městskou listinou je privilegium pro dva městské pivovary z roku 1499, ale ještě starší památkou na doby dřívější je kostelní zvon Medián (ulit v roce 1473) v chrámu Nanebevzetí Panny Marie.

Sňatkovou politikou získali panství na počátku 16. st. Pernštejnové, kteří svými privilegii podpořili rozvoj cechovní výroby, především plátenictví a soukenictví. Z této doby pochází rovněž nejstarší stavební památka ve městě – budova sboru Jednoty bratrské (z let 1555–58), a rukopisný kancionál (1592). Poté se majiteli města stali Bohdanečtí z Hodkova, v roce 1588 koupil panství Adam Hrzán z Harasova.

Na sklonku 16. st. bylo přesunuto správní centrum panství z hradu Lanšperk do města Lanškrouna. Roku 1622 získali panství Lichtenštejnové, kteří jej vlastnili až do zrušení vrchnostenské správy v roce 1848. Tehdy se Ústí n. O. stalo samostatnou správní obcí. V letech 1851–1869 zde sídlil okresní úřad, který však byl zrušen a Ústí připadlo pod okresní úřad v Lanškrouně.

Další požár města v roce 1705 zničil starou radnici, ta dnešní pochází z let 1721–23. Od 18. st. byla původní dřevěná zástavba nahrazována zděnou, kdy barokní stavitelství vtisklo městu novou tvář: mariánský sloup na náměstí, budova děkanství a kostel Nanebevzetí Panny Marie nebo stará křížová cesta při cestě do Litomyšle. Současná křížová cesta z kapliček pochází z počátku 2. pol. 19. st., kdy se zároveň utvářela dnešní podoba náměstí s měšťanskými domy a podloubím.

V poslední čtvrtině 18. st. byl veden spor mezi ústeckými měšťany a lanškrounskou vrchností o správu nad městem. Proto bylo Ústí v roce 1795 ustanoveno municipálním ochranným městem, čímž měšťané získali větší samostatnost.

Město se nacházelo v nepříliš úrodné zemědělské oblasti, tudíž se zde rozvíjela řemeslná výroba, především domácí tkalcovství. Zásadní změnu přinesla výstavba železniční tratě Praha – Olomouc v letech 1843–45 (jako jediná na trati se dochovala empírová budova železniční stanice Ústí město) a do města začala postupně pronikat tovární výroba, v níž začalo převládat bavlnářství. V roce 1874 byla dokončena trať do Kladska (směrem na Letohrad) a stavba další nádražní budovy – dnešní stanice Ústí nad Orlicí. Právě železnice napomohla tomu, že po zániku tradiční cechovní výroby se ve městě začal rozvíjet textilní průmysl do té míry, že na počátku 20. st. získalo Ústí přízvisko „východočeský Manchester“. Tento rozkvět textilnictví dokládá Hernychova secesní vila, ve které dnes sídlí městské muzeum.

Díky hospodářskému vzestupu města se rozvíjí od sklonku 19. st. kulturní a spolkový život. I když jeho kořeny lze spatřovat již ve středověkém Literátském bratrstvu při místním kostele nebo v založení Cecilské hudební jednoty v roce 1803. Vedle bohatého hudebního života, např. mezinárodní Kociánova houslová soutěž a rovněž tak Heranova violoncellová soutěž, nelze opomenout tradici ústeckých malovaných betlémů a činnost místních spolků (divadelní ochotníci, scénický tanec, Sokol, turisté, sportovní akce…). Z meziválečné výstavby lze dnes ve městě vidět funkcionalistické Roškotovo divadlo nebo válečný památník Bubnující legionář od J. Mařatky. Těsně před 2. světovou válkou se podařilo dostavět zdejší nemocnici.

Velikou změnu v životě města přinesla mnichovská dohoda z konce září 1938, kdy bylo vnitrozemské Ústí ze dne na den obklopeno ze tří stran novou hranicí (kromě západu).

Květnové osvobození Rudou armádou v roce 1945 a následný politický a správní vývoj změnil zcela životní tep tohoto maloměsta. Ústí opět získalo statut okresního města, o který svádělo spor s nedalekým Lanškrounem. Tato pozice byla v roce 1960 potvrzena a územně rozšířena. Ústí bylo sídlem okresního úřadu do roku 2002 a okresní soud zde sídlí do dnes. Poválečné období budování socialismu se výrazně podepsalo na dnešní podobě města. Jeho původní charakter s domkařskou zástavbou ústeckých tkalců na Podměstí byl z důvodu rostoucího počtu obyvatel města poznamenán novou zástavbou. K tradičnímu textilnictví, které však od 90. let 20. st. zcela z města zmizelo, tehdy přibylo textilní strojírenství a bavlnářský výzkum.

Dnes čítá město (s připojenými obcemi v okolí) necelých 15 tisíc obyvatel a je obcí s rozšířenou působností pro okolní region.

Pověst o Dešvendovi

Krištof Kašpar de Suenne býval hejtmanem v Lanškrouně. Ke svým poddaným, zvláště ústeckým, se choval krutě a nemilosrdně, neboť byli Češi a také proto, že si z jeho jména udělali pošklebek. Dostal přezdívku Dešvenda. V testamentu, který po sobě zanechal, stálo, aby ústečtí jeho tělo v rakvi z Lanškrouna do Ústí přenesli. I když neradi, pro rakev přišli. Tehdy se ukázala jeho poťouchlost. Když stoupali do kopce, nemohli rakev unést, jak byla těžká, když pak z kopce šli, rakev byla jako pírko. Všude byl slyšet Dešvendův smích. V tom někoho napadlo truhlu otevřít a Dešvendovi useknout hlavu. Stalo se, smích utichl a rakev byla v pokoji donesena do města. Zakrátko se Dešvenda znovu objevil a bylo ho možné spatřit v noci, jak se žene na koni ulicí Třebovskou. Jindy u kašny, kde strašil služky, když šly pro vodu, kutálel za nimi svou uťatou hlavu.

Pokaždé, když vycházel strašit, svlékl černý plášť a položil jej u zvonice. Uviděl ho kantor, člověk statečný a přímý. Třetí noc, když Dešvenda na koně skočil, kantor popadl plášť a utíkal pryč. Najednou dusot kopyt a Dešvenda je tady! Na smrt vyděšený kantor rychle skočil na zvonici a provaz chytil od zvonu. Dešvenda už už chňape po kantorovi, když vtom zazněl zvon a nenáviděný hejtman se proměnil v prach a popel. Od té doby se už nikdy neukázal.

 
Roškotovo divadlo bylo prohlášeno NKP v červnu roku 2017

 

 č.p.

název památky

adresa

 

kostel Nanebevzetí P. Marie

Kostelní ul.

 

socha Nejsvětější Trojice

U kostela

 

socha sv. Václava

M.R.Štefánika

 

Socha sv.Floriána

Hakenova ul.

 

Socha sv.Jana Nepomuckého

poz. p. č. 83

 

křížová cesta

z ulice Jana Štyrsy kolmo na vrstevnice směrem na Andrlův chlum

 

boží muka

T. G. Masaryka, zahrada gymnasia

 

socha P. Marie

nám. Mírové

 

socha Bubnující legionář

v křižovatce ulic P. Jilemnického a T. G. Masaryka

 

socha Ikara

pův. hřbitov, 2006 - před budovou MěÚ

 

socha Matky

hřbitov

čp.4

měšťanský dům

nám. Mírové

čp.5

měšťanský dům

nám. Mírové

čp.6

měšťanský dům

nám. Mírové

čp.7

měšťanský dům-městský úřad

nám. Mírové

čp.8

měšťanský dům

nám. Mírové

čp.9

měšťanský dům

nám. Mírové

čp.12

městský dům

Sychrova ul.

Čp. 104

městský dům

Sychrova ul.

čp.16

radnice

Sychrova ul.

čp.18

Stará škola – městská policie

Kostelní ul.

čp.19

děkanství

Kostelní ul.

čp.20

měšťanský dům

nám. Mírové

čp.21

měšťanský dům

nám. Mírové

čp.22

měšťanský dům

nám. Mírové

čp.23

měšťanský dům-Andresův dům

nám. Mírové

čp.53

sbor bratrský

M.J.Kociana

čp.72

vila Hernychova

Ul. 17. listopadu

čp.84

měšťanský dům

M. J. Kociana

čp.85

měšťanský dům

M. J. Kociana

čp.86

měšťanský dům

M. J. Kociana

čp.101

střední škola - gymnasium

T. G. Masaryka

čp.156

činžovní dům – stará pošta

Komenského ul.

čp.313

venkovský dům-rodný dům Lukese

Lukesova

čp.314

venkovský dům

Lukesova

čp.321

venkovský dům

Zahradní

čp.322

venkovský dům

Zahradní

čp.435

železniční stanice - zastávka Město

Svatopluka Čecha

čp.597

vila Hartmanova

Ul. 17. listopadu

čp.1062

divadlo

Ul. Husova

 

čp.684

budova žel.stanice Ústí n.O.

 

 

socha sv.Jana Nepomuckého -Při silnici k Ústí n.O., Černovír

 

socha Nejsvětější Trojice

U letiště, Černovír

 

kostel Navštívení Panny Marie

H.Houžovec

 

socha Nejsvětější Trojice

H.Houžovec

 

kostel sv.Anny

Hylváty, ul.Třebovská

 

krucifix

Hylváty, před kostelem sv.Anny

 

kaple Povíšení sv.Kříže

Kerhartice, hřbitov

 

krucifix

Kerhartice, u čp.55,ul.Sokolská

 

kostel sv.Petra a Pavla

Knapovec

 

kaple hřbitovní

Zmrtvýchvstání Páně

Knapovec, hřbitov

 

socha sv.Jana Nepomuckého

Knapovec, u kostela

 

socha Bičování Krista

Oldřichovice, oproti čp.1

 

Vila Kociánova

Oldřichovice, Na Tiché Orlici