BACK

Mírové náměstí

 

Ústecké náměstí se svým téměř čtvercovým půdorysem je pamětníkem samých počátků historie tohoto města. Ne však v této podobě, protože ve 13. i dalších stoletích bylo rozhodujícím stavebním materiálem dřevo. A to mělo na svědomí hned dva velké požáry. V letech 1498 a 1706. Při prvním shořela do základů radnice a s ní veškerá dokumentace. Proto chybí nejstarší záznamy o našem městě. Druhý požár těžce postihl střed města. Ze spálenišť, hlavně kolem náměstí, začaly pak vyrůstat již zděné budovy řemeslníků a obchodníků. Náměstí dostalo vzhled velmi podobný tomu dnešnímu. Podstatné je, že na severní a západní straně byla obnovena podloubí, která znázorňují chloubu města dosud. A samozřejmě vznikla nová barokní radnice, daná do užívání v roce 1723. Na jejím průčelí je zasazen kamenný lichtenštejnský znak a pamětní deska, sdělující, že se v tomto domě narodil český buditel a kněz Matěj Josef Sychra. V této budově sídlil do roku 1929 okresní soud, od roku 1932 sloužila jako městské muzeum. Za protektorátu v roce 1941 zde začala úřadovat správa města. Během dalších let se ukázala nezbytnost provést rozsáhlou rekonstrukci, která měla zajistit nové prostory a jejich vybavení odpovídající nové době. Ta proběhla v letech 1995 – 1998. I nadále zde sídlí Městský úřad.

Barokní Mariánský morový sloup, postavený uprostřed náměstí jako dík za ukončení morové epidemie, byl vysvěcen v roce 1739.

   

Na východní (horní) straně náměstí zaujme dům č.p. 87 – spořitelna. Podle plánů architektů Maříka a Pešiny z Prahy byla postavena v letech 1906 – 1907. Vlevo stojící jednopatrový kamenný dům nezaujme jako takový, ale skutečností, že zde bydlela a tvořila Magdaléna Dobromila Rettigová. Stejně tak nikoliv ze stavebního hlediska, nýbrž z pohledu historie zaujme dům č.p. 7, jenž sloužil jako školní budova.

Je také zajímavé sledovat, jak se měnil název tohoto prostranství. Tím nejstarším bylo Na rynku, za první republiky Wilsonovo náměstí. Za protektorátu Hlavní náměstí (Hauptplatz), po válce Náměstí dr. Edvarda Beneše. Následovalo Náměstí míru a dnes je to Mírové náměstí.