BACK

Gymnázium

Kdo projíždí Ústím nad Orlicí vlakem, nebo do něho vjíždí silnicí od Andrlova chlumu, nemůže v panoramatu města přehlédnout impozantní školní budovu, která zde ještě na začátku 1. světové války chyběla. A to první jednání o výstavbu nové školní budovy probíhala již během devadesátých let 19. století. Zásadní zlom nastal v okamžiku, kdy místní továrník Florian Hernych společně se svými syny Emilem a Richardem v dubnu roku 1907 darovali městu potřebné pozemky na uskutečnění tohoto záměru.

O rok později vyzvala Místní školní rada pražského architekta a stavitele Jana Pacla, aby zhotovil nejprve studii a následně kompletní projekt pro realizaci stavby. Zpožďování termínů předání dokumentace od pana architekta, problémy s financováním na druhé straně vedly rychle k oboustranně velmi vypjatým vztahům. Když byly v červnu 1910 vytyčeny základy a měly začít výkopové práce, vzdal se Jan Pacl nečekaně účasti na nich. A tak se úkolu ujal místní stavitel Josef Hernych. Ten ale prováděl pouze betonářské a zednické práce. Všechna ostatní řemesla byla zadávána výběrovým řízením hlavně mezi místními a pražskými podnikateli. 

  

I to byl jeden z důvodů nepříjemných posunů termínů dokončení stavby. Kolaudace proběhla 28. dubna 1914 a umožnila zahájení vyučování. Budova ani po tom nebyla zcela hotova, v následných měsících stále probíhaly dokončovací práce. V písemnostech z roku 1916 se dokonce mluví o další  superkolaudaci. Přes všechny problémy bylo dílo dokončeno a lanškrounský okresní hejtman a předseda Okresní školní rady vydal 6. listopadu 1916 definitivní povolení k užívání budovy. Bohužel stavbu v podstatě od samého začátku provázely nepříjemné problémy. Nejprve vnikla voda do sklepů, pak se muselo kompletně rekonstruovat vstupní schodiště. Ovšem problém největší představují vlastnosti základového prostředí. Extrémně plastické a hluboké jíly způsobují pokles základů stavby a praskání zdí nad nimi. Řešení této záležitosti si již vyžádalo značné úsilí a investování nemalých finančních prostředků. Konec neměl ani spor mezi architektem Paclem a Školní radou, který vyvrcholil roku 1928 podáním oboustranné žaloby ke krajskému soudu v Chrudimi. To již škola sloužila dlouhá léta jako chlapecká. Bylo zde pět tříd obecné a čtyři třídy měšťanské školy. Teprve v roce 1946 zde došlo k otevření Státního reálného gymnázia. Připomeňme ještě úspěšné jednání představitelů města s místním Sokolem o postavení tělocvičny, dodatečně propojené s hlavní budovou krytou chodbou. Ještě je dobré upozornit, že na školní budově a tělocvičně je umístěno celkem šest reliéfů od českého sochaře Josefa Drahoňovského. Ústí, v této, na svou dobu moderní velkoryse řešené školní budově získalo objekt, který úspěšně slouží do dnešních dnů.